Body Weight Supported Treadmill Training (BWSTT), tedy nácvik chůze na běžeckém pásu
s částečným odlehčením tělesné hmotnosti, představuje významný milník ve vývoji moderní neurorehabilitace. Jeho rozvoj na počátku 90. let 20. století vycházel z experimentálních poznatků
o schopnosti centrálních nervových mechanismů generovat a formovat rytmické vzorce svalových kontrakcí jednotlivých svalů dolních končetin
a modulovat je v závislosti na senzorické aferentaci, mechanických podmínkách a aktuálním funkčním stavu jedince. Tyto poznatky vedly
k předpokladu, že opakovaný, intenzivní trénink chůze zaměřený na konkrétní úkol může podpořit motorické zotavení a maximálně využít mechanismy neuroplasticity u pacientů po poškození mozku.
První klinické studie využívající tento typ tréninku vytvořily základ pro další rozvoj roboticky asistované rehabilitace. Postupně se princip BWSTT propojil s robotickými technologiemi, které umožnily zvýšit počet opakování, přesně dávkovat míru mechanické dopomoci a bezpečně trénovat chůzi i u pacientů s výrazným funkčním deficitem. Vývoj však současně ukázal, že samotné mechanické vedení pohybu není zárukou lepšího funkčního výsledku. Do popředí se proto dostává aktivní účast pacienta, individualizace tréninku
a princip „assist-as-needed“, tedy poskytování pouze takové míry dopomoci, která je nezbytná
k provedení kvalitního a funkčního pohybu.
Sdělení představí historický vývoj BWSTT od prvních experimentálních poznatků a klinických studií až po současné možnosti roboticky asistované rehabilitace chůze. Na základě současných vědeckých poznatků budou diskutovány možnosti využití jednotlivých technologií u různých stupňů poruchy chůze, jejich potenciální přínosy, limity a místo v komplexní rehabilitaci.
Cílem přednášky je ukázat, jak se původní koncept mechanicky podporované lokomoce postupně proměnil v současný přístup založený na intenzivním, aktivním a individualizovaném tréninku zaměřeném na konkrétní úkol. Robotická a přístrojová rehabilitace přitom nepředstavuje náhradu terapeutické intervence, ale nástroj, který u vhodně indikovaných pacientů umožňuje zvýšit intenzitu a bezpečnost tréninku, zajistit jeho vysokou míru opakovatelnosti a přesněji dávkovat jeho terapeutickou zátěž.
